Dne 18. 10. se celý druhý stupeň (bohužel s mnoha nezúčastněnými) vydal na dobrodružnou cestu do Chřibů. Ráno jsme se nechali vysadit v obci Salaš, kde nás přivítala ranní jinovatka a rázem jsme si připadali jako v pohádce. Vše bylo pokryto jemnou námrazou a s prvními paprsky Slunce to byl opravdu nevídaný pohled. Naše první kroky nás přivedly k památníku U padlých, kde jsme se dozvěděli o „salašském masakru“. V roce 1945 zde bylo gestapem brutálně zavražděno 20 salašských občanů. S pietní atmosférou jsme místo opouštěli. Čekalo nás prudké stoupání po modré turistické značce. Naše bolavé nohy zahojila pauza na svačinu, čaj a jiné dobroty. Po čtyřech kilometrech jsme se dostali k rozhledně Brdo. Ta nás odměnila krásnou viditelností a my si mohli užívat jeden z nejhezčích výhledů na Slovácku. Žáci měli konečně trochu času na vyplnění pracovních listů, které nás ještě více vtáhli do podzimní chřibské atmosféry. Někteří předvedli bystrou práci s papírovou mapou. Dále jsme vyrazili, tentokrát už po červené, k Lesnímu penzionu Bunč. Po cestě jsme obdivovali mohutné betonové pilíře, které jako prazvláštní memento trčí do několikametrové výše mezi stromy. I tentokrát jsme se dozvěděli pro mnohé nové informace o megalomanském projektu dálnice, která měla vést přes celou tehdejší Československou republiku. A to se bavíme o roce 1935! Nebojácní žáci i učitelé si jako třešničku na dortu mohli prolézt staré šachty, které jsou dodnes zachovány a měly sloužit jako odvodňovací kanály zamýšlené dálnice. Na Bunči jsme se chvilku zahřáli v restauraci, dali si hranolky a kofolu. Po krátkém odpočinku jsme naskočili do autobusu, který na nás trpělivě čekal na místě a my si mohli v pohodlí sedadla rekapitulovat naše pěkné dopoledne.